Leden 2009

MILUJI SPREJERY

19. ledna 2009 v 9:40 | Ivan Rössler
A myslím to docela vážně. Někteří z nich dovedou vykouzlit na šedých a nudných panelových zdech docela hezké barevné tvary. Řekl bych dokonce, že díky sprejerům vzniká docela hezká sbírka ornamentů. Leckterý výtvarník - profesionál by tu nalezl bezpochyby zajímavou inspiraci. Ostatně jeden zajímavý odkaz to dokazuje: http://www.sprej.com/. Stránky vytvořil jeden sprejer z Lublaně. Dál jsem se o sprejích nic nedočetl. Tedy pokud jde o výtvarné umění. Našel jsem spreje do nosu, existuje i sprej proti vyfocení SPZ, dokonce sprej určí ve fotbale pozici hráčů ve zdi (detaily na http://www.tyden.cz/rubriky/sport/fotbal/fotbalova-revoluce-sprej-urci-pozici-hracu-ve-zdi_95334.html). Zaujal mne i sprej na lásku a nevěru (http://zena.centrum.cz/sex-vztahy/laska-a-vztahy/2009/1/13/clanky/pilulky-na-lasku-i-neveru/). A tak bych mohl pokračvat dál přes sprej na vlasy, do uší a taky slzný sprej na obranu. Ale to jsem se jen zakoukal a odbočil od hlavního tématu. Byl jsem totiž nedávno na malém výletě na naučné stezce povodím Botiče. Vřele doporučuji. Je to jeden z nejdelších pražských potoků. Kolem roku 1885 se mu také říkalo Vinný. Naučná stezka má třináct zastavení a všechna jsou označena tabulemi s mapkou a informacemi o dané lokalitě. Na jedné z nich dokonce roste přes sto druhů květin. Dočetl bych se tam toho víc, ale... nějaký sprejer mnohé tabule postříkal a pocákal barvou, takže informace zmizely pod jejím nánosem. Často se mi to stává i u tramvajových zastávek. Nejsou to umělecká díla, jen cákance. A proto apeluji na sprejery - umělce, aby vyřadili vandaly, kteří nedovedou nic jiného než cákat na užitečné informace svůj neužitečný klikyhák, ze svého středu. Protože skutečné sprejery - umělce skutečně obdivuji a miluji.

Je blog jenom taková vrba?

14. ledna 2009 v 22:51 | Ivan Rössler
A tak jsem nedávno vstoupil na stránky www.blog.cz, kde mne ohromilo, že je tam vytvořeno více než 720 tisíc blogů a více než devatenáct miliónů článků. Z toho jsem pochopil, že blog je vlastně taková vrba, do které lze namluvit cokoliv, protože to stejně nikdo neslyší. Ale pak jsem si dal do prohlížeče Hutchinson Jail (název písně, o které se ve svém prvním článku zmiňuji) a můj blog, ke mně připlaval během jedné vteřiny. Teď je jen o to, aby si to do prohlížeče navolil ještě někdo jiný. Faktem je, že když jsem tam dal jenom Hutchinson, bylo těch výsledků skoro 400 a Hutch skoro tisíc. Ať žijí klíčová slova. Jen nesmí být zdevalvovaná jako je slovo láska 562 000 výsledků, vlast 22 000 nebo Evropa 170 000 výsledků, sex 273 000. Hledal jsem slova, kterých je nejmíň. Zatím mi vyšel Parmenides 34, ale budu to zkoušet dál. To by v tom byl čert, abych se někde nedostal na nulu. Anebo semeleme opravdu všechno?

Proč jsem vstoupil na tyto stránky

12. ledna 2009 v 14:29 | Ivan Rössler
Nejsem grafoman, psaním se živím už skoro padesát let. Už z první věty vyplývá, že jsem psal vždycky za účelem vydělávání peněz. Nicméně slovo BLOG mne zaujalo natolik, že jsem se rozhodl na sklonku své profesionální dráhy, že zkusím jen tak zlehounka komunikovat se světem i touto moderní a veskrze zajímavou formou a to už jenom proto, že jsem to ještě nezkusil. A není moc věcí, které by člověk ve svém oboru mohl udělat poprvé. Svůj první článek do novin jsem napsal někdy v patnácti. Mimoděk jsem tím odstartoval pozdější profesionální dráhu. Kolik jsem napsal novinových a časopiseckých článků asi nikdy nespočítám. A taky k čemu by mi to bylo. První písňový text jsem napsal někdy v roce 1964 (ty nezveřejněné pokusy nepočítám) pro Hanu Pazeltovou a jmenoval se KOUPÍM VESELÝ DEN (v originále Hutchinson Jail v podání Nancy Sinatra). První rozhlasový scénář (a stejně tak televizní) vznikl také někdy v šedesátých letech. A tak bych mohl jít profesi po profesi a vždycky bylo nějaké poprvé. A dnes jsem napsal svůj první blog. K čemu to bude, nevím. Ale vím jedno: pokud člověk nezasadí semínko, nemůže nic vyrůst. A tak nechť semínko blogu se ujme, třeba z toho bude nějaká zajímavá rostlinka v podobě dialogu s někým, koho jsem ještě nepotkal. A když se mi to zalíbí, třeba to ještě někdy zkusím.