Březen 2009

STROMY

29. března 2009 v 10:10 | Ivan Rössler
Stojím tu v úžasu uprostřed ticha

i stromy mají BŘICHA!

SURREALISTICKÉ RÁNO

18. března 2009 v 16:04 | Ivan Rössler
Dneska jsem měl docela hezké surrealistické ráno. Jel jsem tramvají a míjel jsem vrby, jejichž dlouhé, žluté větve splývaly k zemi jako vlasy blonďatých krásek, které se těší, jak jim kadeřník jara vytvoří na vlasech lehce zelený melír. Pak jsem vystoupil a stoupal od podolské vodárny do kopce směrem k Pankráci kolem zdi, za kterou vykukovalo křoví. Uprostřed něho ležela rozevřená kniha. Bůhví co toto křoví četlo, že se mu větvičky vzrušeně chvěly v jarním vánku. O kousek dál byla mezera mezi auty, která se přimykala k chodníku svými pravými koly, zatímco kola levá se svobodně rozhlížela po ulici. Kdo to tu říkal pravá? Majakovský určitě ne. A v té mezeře, přesně uprostřed, bylo zaparkované jablko s nádhernou červeno-žlutou metalízou neporušené slupky. A ještě dál kontejnery s odpadky nejen uvnitř, ale i okolo, hnusně poházenými a nechutnými na pohled. A mezi nimi úhledně vyrovnaná baterie prázdných lahví od vína, pravděpodobně výsledek chrabrého nočního boje. Poražený nepřítel - lahve stály v jednom šiku, semknuté, bok vedle boku, hrdlo vedle hrdla. Opravdu krásné surrealistické ráno, říkal jsem si a měl jsem radost do chvíle, kdy jsem, okouzlen vizuální pastvou, vstoupil do psího hovna. A byl jsem zpět v realitě pražských ulic. Sbohem mé surrealistické ráno.

MIZEJÍCÍ TRADICE

15. března 2009 v 12:33 | Ivan Rössler
Na svých nesčetných toulkách po Praze a mimo Prahu nacházím značné množství opuštěných továrních budov, u nichž jako výstražný prst ční k nebi komín. Někdy je to stará opuštěná pekárna, jindy je to sklárna, tiskárna, papírna, cihelna… Před časem zavřeli poslední sirkárnu v Čechách, a sice SOLO SUŠICE, která měla šanci oslavit úctyhodné výročí 170 let od svého vzniku. Ano, už v roce 1839 jistý Vojtěch Scheinost se vrátil do Sušice z Vídně, kde se naučil dělat tzv. sirkařský drát u vídeňského sirkaře Röhma a pragmaticky si vzal i jeho služku, která znala tajemství sirkařské hmoty. Dali se dohromady a zprvu po domácku, pak manufakturně a nakonec i ve velké továrně vyráběli sirky, jejichž sláva překročila hranice Čech. Ta gründerská doba byla složitější, protože o první úspěchy Scheinosta připravil jistý Bernard Fürth, který jeho továrnu ovládl a ze Scheinosta udělal svého zaměstnance, ale ten se nedal a zanedlouho byly v Sušici sirkárny dvě a třetí byla v Dlouhé vsi nedaleko Sušice. Ta se specializovala na ploché zápalky (kdeže je jim konec). V jednom období bylo v Čechách na stopadesát sirkáren. Ale podobná situace byla v tradici českého skla, porcelánu, obuvi, těch oborů je značné množství. Když v roce 1791 byl v Praze korunován Leopold II. českým králem, byla uspořádána v Klementinu první česká průmyslová výstava. Jedna z prvních v Evropě. O sto let později to byla jubilejní stoletá. Němečtí podnikatelé v Čechách ji bojkotovali, ale byla stejně nesmírně úspěšná. Dodnes stojí v Holešovicích rozsáhlé výstaviště (byť nedávno poněkud pocuchané požárem z nedbalosti). Křižíkova fontána, byly zprovozněny dvě lanovky (na Petřín a na Letnou), Petřínská rozhledna a první česká elektrická dráha. Některé objekty dodnes stojí, byť přeneseny jinam (Hanavský pavilón), jiné byly neudržované a zmizely z povrchu zemského (restaurace v podobě slona, která dlouhá léta zdobila Sedlec u Prahy). O dalších sto let později výstavu bojkotovali i čeští podnikatelé a tak skončila katastrofou. Bude-li v roce 2091 další stoletá výstava, se asi nedozvíme, protože se toho naštěstí nedožijeme. Tradice postupně mizí v černé díře času a proto na mne jako svěží vánek dýchne nějaký zajímavý artefakt jako například plakátek jednoho pekařství v Podolí, které společně s historickým obrázkem hlásá: Pečeme pro vás 150 let. Měli bychom možná založit klub na podporu těch, kteří to vydrželi tak dlouho a měli bychom jim pomáhat. Aby nezmizeli, jako mizí to, co na jsme mohli být po mnohá léta pyšní: české sirkařství, sklářství a další obory.

KOCOURKOV 5 – ÚKLID CHODNÍKU

8. března 2009 v 9:40 | Ivan Rössler
To, že majitelům domů ještě dvacet let po návratu kapitalismu do českých zemí budou regulovat nájemné bez ohledu na to, zda v jeho bytě bydlí bohatý anebo chudý jenom proto, že měl kliku a v bytě se shodou okolností nacházel v době třesku a zuby nehty se ho drží, pokud ho mezitím nezašmelil s výhodou právě toho regulovaného nájemného, s tím jsem se už smířil. Pamatuji dokonce i na inzeráty: vyměním byt s regulovaným nájemným a následovala částka, jaké odstupné si tento vykuk za tento bonus chce vyinkasovat. Dva roky jsme se jako majitelé domu soudili s jedním nájemníkem, který zadaptoval ještě před revolucí byt a pak ho vesele pronajímal za velké peníze cizincům. To bychom přece uměli také, zejména proto, že bychom alespoň pronajímali svůj majetek. Díky liknavosti soudu, který tento jasně čirý případ soudil opravdu nadnormativně dlouho, jsme raději svému nájemníkovi dali na odchodnou odstupné, abychom minimalizovali ztráty.
Nepíšu to ale proto, abych si marně postěžoval na regulační choutky státu, který dokonce už opustil svůj plán deregulace a chce regulaci prodloužit, ale abych upozornil na jeden veselý prvek: úklid chodníku. Pravda ten stejně zaplatí nájemníci, protože majitel domu je jen výběrčím pro firmu, která dům uklízí. Stejně tak vybírá vodné a stočné, platí tučné zálohy a pak to z nájemníků páčí po troškách. Diskutovalo se už o tom, že úklid chodníku by měla platit obec, ale ta na to nemá peníze. Nedávno přišel účet od úklidové služby s průvodním dopisem, ve které se praví, že od 1. 1. 2009 vstoupila platnost novela zákona o DPH, kde za úklid domu je DPH snížena na 9% a za úklid chodníku se nemění, tedy zůstává na 19%! Nejenže chudáci obyvatelé domu platí za službu úklidu veřejného prostoru, ale stát mu na to navalil vyšší daň, respektive nesnížil ji. Bylo by milé, když už občané platí za obec úklid chodníku, že by stát za tuto laskavost třeba DPH úplně zrušil. Ale to bychom nesměli žít v Kocourkově.

ORIGINÁLNÍ ŘEŠENÍ

5. března 2009 v 16:34 | Ivan Rössler
Začal jsem číst knížku GUERILLA MARKETING od Jay Conrada Levinsona a hned na začátkumne tam zaujala jedna historka: Majitel jednoho knihkupectví měl tu smůlu, že jeho obchod byl umístěn mezi dvěma velkými konkurenčními prodejnami. Jednoho dne přišel do práce a uviděl, že konkurence vpravo pd něj vyvěsila obrovský poutač: "Obří výroční slevy! Ceny sraženy až o 50%!" Poutač byl větší než celá průčelní výloha. A aby toho nebylo málo, konkurent sídlící vlevo vyvěsil oznámení ještě větší: "Gigantický výprodej! Ceny sníženy až o 60%!" I tady vedle poutače vypadala výloha jako trpaslík. Co pak má takový majitel obchůdku ležícího uprostřed mezi nimi dělat? Jelikož byl guerilla marketer, připravil si vlastní oznámení a vyvěsil na svůj prostřední krámek jednoduché sdělení: "Hlavní vchod". Originalita řešení mne nadchla. Také jsem někde četl o principu, kterému se říká KISS - Keep it Short and Simple - co není možné pochopit do tří vteřin, není možné nahradit vysokým rozpočtem. Tak jestli jste tu historku nepochopili do tří vteřin, pak jsem se namáhal zbytečně. Ale pamatujte si: buďte originální a vtipní. Anebo alespoň originálně a vtipně opisujte - jako já.