MIZEJÍCÍ TRADICE

15. března 2009 v 12:33 | Ivan Rössler
Na svých nesčetných toulkách po Praze a mimo Prahu nacházím značné množství opuštěných továrních budov, u nichž jako výstražný prst ční k nebi komín. Někdy je to stará opuštěná pekárna, jindy je to sklárna, tiskárna, papírna, cihelna… Před časem zavřeli poslední sirkárnu v Čechách, a sice SOLO SUŠICE, která měla šanci oslavit úctyhodné výročí 170 let od svého vzniku. Ano, už v roce 1839 jistý Vojtěch Scheinost se vrátil do Sušice z Vídně, kde se naučil dělat tzv. sirkařský drát u vídeňského sirkaře Röhma a pragmaticky si vzal i jeho služku, která znala tajemství sirkařské hmoty. Dali se dohromady a zprvu po domácku, pak manufakturně a nakonec i ve velké továrně vyráběli sirky, jejichž sláva překročila hranice Čech. Ta gründerská doba byla složitější, protože o první úspěchy Scheinosta připravil jistý Bernard Fürth, který jeho továrnu ovládl a ze Scheinosta udělal svého zaměstnance, ale ten se nedal a zanedlouho byly v Sušici sirkárny dvě a třetí byla v Dlouhé vsi nedaleko Sušice. Ta se specializovala na ploché zápalky (kdeže je jim konec). V jednom období bylo v Čechách na stopadesát sirkáren. Ale podobná situace byla v tradici českého skla, porcelánu, obuvi, těch oborů je značné množství. Když v roce 1791 byl v Praze korunován Leopold II. českým králem, byla uspořádána v Klementinu první česká průmyslová výstava. Jedna z prvních v Evropě. O sto let později to byla jubilejní stoletá. Němečtí podnikatelé v Čechách ji bojkotovali, ale byla stejně nesmírně úspěšná. Dodnes stojí v Holešovicích rozsáhlé výstaviště (byť nedávno poněkud pocuchané požárem z nedbalosti). Křižíkova fontána, byly zprovozněny dvě lanovky (na Petřín a na Letnou), Petřínská rozhledna a první česká elektrická dráha. Některé objekty dodnes stojí, byť přeneseny jinam (Hanavský pavilón), jiné byly neudržované a zmizely z povrchu zemského (restaurace v podobě slona, která dlouhá léta zdobila Sedlec u Prahy). O dalších sto let později výstavu bojkotovali i čeští podnikatelé a tak skončila katastrofou. Bude-li v roce 2091 další stoletá výstava, se asi nedozvíme, protože se toho naštěstí nedožijeme. Tradice postupně mizí v černé díře času a proto na mne jako svěží vánek dýchne nějaký zajímavý artefakt jako například plakátek jednoho pekařství v Podolí, které společně s historickým obrázkem hlásá: Pečeme pro vás 150 let. Měli bychom možná založit klub na podporu těch, kteří to vydrželi tak dlouho a měli bychom jim pomáhat. Aby nezmizeli, jako mizí to, co na jsme mohli být po mnohá léta pyšní: české sirkařství, sklářství a další obory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama