Červen 2010

Beatles

8. června 2010 v 9:00 | Ivan Rössler
Moje vzpomínka se kupodivu nebude týkat Beatles jako takových, ačkoliv toto slovo v ní hraje roli. Bylo to za hluboké totality někdy v osmdesátých letech minulého století, kdy se ještě zakazovaly písničky a nevhodné názvy kapel. Tak nedivte se, některé písničky byly o pocitu svobody, který mnohým lidem chyběl, a víte, že mne s odstupem času nenapadají žádná další témata, kvůli kterým se zákazy dávaly? Jo, na jednu píseň si ještě vzpomínám: když byl prezident Svoboda v nemocnici se srdcem, nesměla se hrát píseň Mé srdce bije jako zvon.

Pak tu byly nevhodné názvy kapel. Zejména ty rockové bolševika provokovaly. Jaké pocity museli mít soudruzi, když se vyrojily názvy Visací zámek (žije dodnes), Žabí hlen, Devizový příslib... ta se po svém zákazu přejmenovala na Marná žádost. Není divu, že soudruzi vydali směrnici, ve které se zakazovalo popularizovat nevhodné názvy kapel. 

Byl jsem v té době na Portě, odkud jsem vysílal pořad Mikrofórum, a dělal jsem tam rozhovor s Rudou Koblicem o skupině Verumka  (jeho dcera Jarmila známá pod jménem Jamajka v kapele zpívala, později se objevila v Jasné páce). Bavili jsme se o všem možném, až mne napadlo zeptat se, co to vlastně Verumka znamená. Ruda se krátce zasmál a pak pravil: Je to zkratka a znamená to Velký rum a kafe. Ten název by nám asi neprošel, tak jsme ho skryli do této zkratky a lidi si myslí, že jsme nějací Broučci. Tak jsme rozhovor dokončili a já, abych podtrhl odhalené tajemství názvu, jsem jejich následující píseň ohlásil: Velký rum a kafe! Verumka! Broučci! Beatles! A byl jsem na příkaz ředitele rozhlasu náležitě potrestán.

Malý dodatek. Můj tehdejší šéfredaktor Bohumil Kolář (skvělý člověk a vynikající rozhlasák, který už mezi námi není) si mne tehdy zavolal a řekl: Chtěl jsem ti dát pět se korun prémií, dám ti tisíc a pět set ti za trest strhnu. A kdy máš dovolenou? V červenci? Tak v červenci nesmíš za trest vysílat. A nahlásil řediteli rozhlasu, že jeho příkaz potrestat mě splnil.